Historie sadu a přírodní podmínky

Švestkový sad o výměře 1 ha byl vysazen v Jindřichově na podzim 2015. Mimo švestky je zde přibližně 40 jabloní a několik hrušní.

Pozemek byl do té doby využíván jako orná půda a přibližně 20 % výměry pokrývá dlouhodobě zatravněný, protierozní průleh, kde po tání sněhu nebo vydatných deštích stékala voda z výše položených polí. Pod průlehem je vybudována drenáž, a díky tomu lze z kontrolní šachty využívat menší množství vody na závlahu.

Sad je vzdálen od nejbližších zahrad v obci Jindřichov c. 500 m a tudíž by měl být omezen přenos virové choroby Šarky (Plum pox virus – PPV) z plošně napadených švestkových stromů v zahradách.

Sad je vysazen na jižním svahu v nadmořské výšce 460 m. Půda je písčitohlinitá kambizem. Obsah humusu byl na orné půdě nízký (1,86 – 1,99 %), na zatravněném průlehu dobrý (3,35 – 3,58 %). Vzhledem ke kyselosti půdy a nízkému obsah hořčíku bylo před výsadbou použito 4 t dolomitického vápence na 1 ha.

Spon a odrůdy

Spon švestek je 6 x 4 m, u jabloní 6,5 x 5 m. Vzhledem k nižší přirozené úrodnosti půdy byl jako podnož pro všechny švestky zvolen myrobalán. Tato podnož roste bujně a vytváří hluboký a rozsáhlý kořenový systém. Množí se semeny a proto zde není tak vysoké riziko přenosu virové Šarky jako u vegetativně množených podnoží. Hlavní nevýhodou je jeho podrůstání z kořenových výstřelků, ale zejména z kořenového krčku. Jabloně jsou převážně na semenáči, Rubíny na silně rostoucí podnoži A2.

Bohužel nejvíce zastoupená odrůdou byla při výsadbě stará odrůda Wangenheimova. Vytváří drobnější plody (c. 15 – 25 g), ale s výbornou kvalitou a je vhodná i do vyšších poloh. Přibližně čtvrtina stromů s výraznými příznaky Šarky na listech muselo být během 9 let vyklučeno. Z hlediska podílu stromů druhá v pořadí je Gabrovská. Chuťově se vyrovnává Domácí švestce, ale je o týden ranější. Bohužel plodí slabě a plody silně plesniví. Nejlépe so dosud osvědčila odrůda Toptaste. Plodila v menší míře a jako jediná již v roce 2019 a v roce 2020 poskytla největší produkci švestek. Postupně je dosazována místo vyklučených stromů předchozích odrůd. Mimo ranost a velikost plodů (v průměru 45 g) vyniká tato odrůda vysokou cukernatostí (standardně 23 – 27° Brix) a příznivým růstem větví, které usnadňuje řez. Od většího zastoupení v sadu nás odradila chybně publikovaná pozdnost této odrůdy. Podle UKZUZ má být o 10 -15 dnů pozdnější, než Domácí švestka, což v žádném případě nelze potvrdit. I v deštivém roce 2021 byla zralá pro první probírku už 12. září, tedy 2 – 3 týdny před Domácí švestkou. Největší nevýhodou je dosud jen částečná odlučitelnost pecky od dužiny, což komplikuje práci při sušení. Nejranější plodící odrůdou je Hanita, která běžně dozrává od 20 srpna do začátku září i v Jindřichově. Plody jsou velké (35 – 50 g) a chuťově výborné, její největší nedostatek je ale strmý růst větví, který ztěžuje řez a zvyšuje riziko odlomení větví od kmene při velké násadě. Nejpozdější odrůdou v sadu (a současně tou s největšími plody – až 70 g) je Haganta. Pěkně roste, ale dozrává až ve druhé polovině září do 10. října. Dobře se stříhá a plody jsou, přes svou velikost, výborné kvality a jsou dobře od pecky (refrakce 24 – 28 °Brix). Čačanská rodná je zřejmě nejkvalitnější, že všech čačanských odrůd. Zraje současně s Gabrovskou, asi týden po Toptaste a pecky se snadno oddělují od dužniny (ideální na sušení) a chuťově byla výborná. Má sklon k přeplozování a tvoří dlouhé nevětvené, převislé výhony, takže řez je poněkud komplikovanější, než u jiných odrůd. Odrůda Valor vyniká velkými plody, ale v deštivém počasí hodně plesniví na stromě. Má velké plody okolo 50 – 60 g, ale postupně dozrává a ze všech odrůd se sklízí nejdéle. Duranzie v počtu byly vysazeny ve vysokokmenném tvaru, což má výhodu v přístupu traktoru pod větve při mulčování, Nedají se ale díky vysoké výšce trhat ze země. Plody jsou drobné a dužnina nejde od pecky. V sadu se dosadila několik stromů pozdní odrůdy Elena a mirabelky (neplést si s myrobalánem) Bellamira.

Pokud jde o jabloně, v sadu jsou vysazeny následující odrůdy: podzimní Denár – žlutozelené plody dozrávají začátkem září, plodí bohatě a už ve třetím roce po výsadbě dozrály první plody. Výborně se při řezu tvaruje. Bohužel silně trpí metlovitostí – proliferací jabloně, což je choroba, která se dostala do sadu z některé ze školek, kde jsme stromky kupovali. Jediná ochrana je vykopat napadené stromy s příznaky a při stříhání desinfikovat nůžky po každém stromu, aby se nemoc dále nepřenášela. Další, zimní odrůdou je Topaz se zploštělými žlutočervenými, chuťově výbornými a dobře skladovatelnými plody. Odrůda Angold poskytuje rekordně velké plody (běžně 400 g) a vysokou násadu. Plody jsou kyselejší a vhodné pro skladování. Problém je s řezem, protože nevytváří průběžný terminální výhon a řez je náročnější, než u předchozích odrůd. Heliodor je žluté zimní jablko vhodné do teplých oblastí, takže se v Jindřichově v loňském roce sklízel až ve druhé polovině října a byl kyselejší, než na jižní Moravě. Plodil nejpozději ze všech odrůd. Rubín je na podnoži A2 ve formě polo a vysokokmenů na dlouhodobě zatravněném průlehu. Zatím plodí nejméně ze všech odrůd. James Grieve je poslední, podzimní a stará odrůda, ale má vynikající chuť a dobře se stříhá. Z hrušní jsou zde jen jednotlivé stromy odrůd Konference, Blanka a Wiliamsova, které v roce 2024 poskytly pěknou úrodu. Pro výrobu jablečného moštu využíváme i staré odrůdy Strýmka a Jadernička moravská, které máme na zahradě u domu.

Zatravnění meziřadí

Dvě meziřadí byla na jaře 2016 zatravněna druhově bohatou směsí složenou z kostřavy červené, bojínku hlíznatého, lipnice luční, jílku vytrvalého, jetele plazivého, štírovníku růžkatého, řebříčku obecného. Zbytek byl osetý jetelem lučním na semeno s tím, že první seč byla určena na zelené hnojení pod koruny stromků.

Jetel luční a zatravnění mají za úkol zlepšit špatnou strukturu půdy a zvýšit obsah organické hmoty (humusu) a tím nastartovat i půdní život. Nastýlka posečené trávy a jetele z 1. seče zajistila udržení vláhy v půdě, kterou obohatila o živiny a organickou hmotu. Výsledkem byly až metrové přírůstky stromků, ačkoliv v letech 2017 a zejména 2018 bylo silné sucho. V roce 2018 jetel luční po 1. seči téměř neobrostl a proto nebyl sklizen na semeno.

Další funkcí jetele lučního a jetelovin v zatravnění je poskytování potravy hmyzím opylovačům. V sadu je umístěno pět včelstev, ale důležitá je také přítomnost  samotářských včel a čmeláků, kteří jsou schopni opylovat stromy i za chladného a vlhkého počasí.

Po zaorání jetele na podzim 2018 byla na jaře 2019 vyseta do většiny meziřadí travní směs podobného složení jako byla ta vysetá na jaře 2016, ale byla obohacena několika dvouděložnými bylinami – úročníkem bolhojem, čekankou obecnou, šalvějí hajní, mochnou přímou, jitrocelem prostředním i kopinatým a chrpou ostroperou (lokální alternativa chrpy luční). Pro hmyz je zásadní schopnost opakovaně kvést po sečích či mulčování během července až září, kdy se v přírodě nedostává zdrojů nektaru a pylu. Řada těchto druhů (včetně jetelovin) představuje živné rostliny pro housenky denních motýlů. Tyto dvouděložné byliny také dokáží získávat z půdy živiny (fosfor, draslík, vápník a hořčík) z obtížně dostupných forem a po mulčovaní či jejich odemření jsou tyto živiny snadno dostupné i stromům a ostatním rostlinám.

Díky přítomnosti jetelovin není potřeba zatravněné pásy hnojit dusíkem, protože jetel plazivý i štírovník růžkatý a úročník bolhoj jsou schopny poutat, prostřednictvím bakterií Rhizobium žijících na jejich kořenech v hlízkách, dusík z atmosféry. Ten mění na organické sloučeniny, jako jsou chlorofyl, bílkoviny nebo nukleové kyseliny, bez nichž není život rostlin možný.

V sadu máme také jedno meziřadí věnováno bramborám (české odrůdy Bohemia a Red Anna), ale jak se stromy zvětšují, musí se řádky nechávat dále od kmenů a tak se postupně vhodný prostor zmenšuje.

Množení trnek (švestek)

Protože některé stromy byly napadeny virovou Šarkou, musely být vykopány a nahrazeny novými. Nejvíce tím zatím trpí Wangenheimova.

Pro tyto případy mám v záloze naočkované nebo naroubované stromky na podnoži myrobalán, který má sice nevýhodu, že podrůstá, ale vytváří velkou kořenovou soustavu do chudších půd a stromy na něm tolik netrpí suchem. Myrobalán si lidé často pletou s mirabelkou, ale je to něco úplně jiného (mirabelka má hrubý list jako švestky a dužina plodů jde od pecky). Kvalita plodů myrobalánu je podstatně nižší, než u mirabelek. Protože životnost stromů naštěpovaných na myrobalánu bývá nižší, než životnost podnože, často se s myrobalány setkáváme po skácení přestárlých stromů, například okolo cest, ale i ve volné krajině díky roznášení pecek v zažívacím traktu ptáků, kun a dalších živočichů. Myrobalán se nekříží se švestkami (ani s mirabelkami), protože kvete podstatně dříve, ale hlavně proto, že má odlišný počet chromozomů. Staří školkaři pro podnože vybírali žlutosemenné typy myrobalánu (např. vyhlášená školka p. Vlka ve Vanovicích na počátku 20. století) a proto je používám i já. Díky časnému kvetení často myrobalány zmrzají a v posledních dvou letech je problém najít plodící stromy. 

Pecky myrobalánu je třeba zbavit dužiny a stratifikovat 90 – 120 dnů (podle genotypu), než začnou klíčit. Stává se, že některé genotypy přeléhají a klíčí až o rok později. Mimo to lze vyset i kulturní odrůdy švestek, doporučuje se Wangenheimova, Durancie a někdo má dobré zkušenosti s odrůdou Toptaste.

 Stromky z vysetých pecek dorostou v prvním roce do výšky 30 – 80 cm (podle vláhy, živin a hustoty) a část lze již v roce výsevu očkovat. Většina se ale musí přeškolkovat a větší lze roubovat v ruce nebo se po přeškolkování očkují ve druhém roce života v červenci nebo v srpnu.

Po naočkování v létě očka prorůstají až následující rok na jaře a do podzimu mohou vytvořit letorost dlouhý i 1 m.

Šarka švestek

Trnky, neboli švestky se v obci Jindřichov i v okolí pěstovaly odedávna jak základní ovocný druh. Ovoce mělo uplatnění jak na výrobu povidel, tak na pálení, ale i na sušení a kuchyňské zpracování (zejména koláče a knedlíky). Od 70. let 20. století začaly stromy ve větší míře hynout zřejmě v důsledku zavlečení nových, agresivních ras virového onemocnění Šarka (Pox plum virus, rasa PPV – Rec). Virus se šíří jak mšicemi, tak i nářadím při řezu, ale i infikovanými rouby a očky a samozřejmě i odkopky. Staré stromy na zahradách, které se často dožívají více než 70 let, jsou téměř 100% infikovány touto nemocí.

Pro omezení šíření virové Šarky jsme vysadili sad ve větší vzdálenosti od nejbližších zahrad (c. 500 m). Nové odrůdy švestek, které jsou dnes k dispozici, mají být sice více odolné (rezistentní, hypersenzitivní) nebo alespoň tolerantní vůči virové Šarce, ale není to vždy pravda. Odrůda Jojo, která je deklarována jako zcela rezistentní neuspokojuje v našich podmínkách kvalitou plodů. Stromy s příznaky virové Šarky (zejména starší odrůda Wangenheimova) se snažíme po zaznamenání infekce na listech vykopat a nahradit zdravými stromy, protože žádná léčba této nemoci neexistuje.

V letošním roce (2024) kvetly naše švestky už koncem dubna a bohužel se doba kvetení dostala do chladného období, které omezilo opylení květů a úroda je proto letos poloviční, než vloni. Přesto jsme na tom lépe, než řada dalších pěstitelů, kteří mají letos stromy úplně bez ovoce.